Lidé očekávají, že jejich domovy, pracoviště, školy i nemocnice budou bezpečné. K požárům naštěstí nedochází často, avšak jestliže vypuknou, mohou být katastrofální. Materiály hodnocené nejvyšší třídou A1, jakou jen mohou výrobky dosáhnout, nepodporují rozvoj ani šíření požárů a získávají drahocenný čas potřebný k bezpečné evakuaci budov.

Co se děje při požáru?

Požár je vždy důsledkem spolupůsobení zdroje vznícení (teplo), kyslíku (vzduchu) a přítomnosti hořlavého materiálu. Kyslík a hořlavé materiály jsou nezbytné k podnícení a šíření ohně. Použití maximálního podílu nehořlavých materiálů riziko požáru a vzniku kouře omezí a lépe zamezí případnému šíření. Rozhodující faktor možnosti rozšíření menšího požáru spočívá ve způsobu, jakým okolní materiály na oheň reagují. 

Kde je oheň, tam je i kouř

Při hoření uvolňují hořlavé materiály do místnosti toxický kouř. Množství uvolněného toxického kouře závisí na objemu hořlavého materiálu v daném prostoru. Při vysokých koncentracích vytvoří toxický kouř nebezpečné zdravotní podmínky. Vdechování toxického kouře způsobí ve skutečnosti více úmrtí souvisejících s ohněm než samotné plameny.

Identifikace hořlavých materiálů

V rámci identifikace hořlavých materiálů a zvýšení ochrany proti požáru stanovují různé vnitrostátní předpisy minimální cíle zaměřené na omezení šíření požáru. Jeden z nich testuje  reakci materiálu na oheň.

Reakce na oheň

Reakce na oheň určuje, zda materiál přispívá k šíření požáru. Klasifikace Evropské unie „Reakce na oheň“ (EN 13501-1) vyhodnocuje zápalnost materiálu, spalné teplo, šíření plamene, vývin kouře, plamenně hořící kapky/částice a kombinaci těchto bezpečnostních aspektů.  

Stupeň A1 stanoví nejvyšší klasifikaci, jakou může výrobek získat. Výrobky klasifikované třídou A1 nepřispívají k rozvoji ani šíření požáru. Nevytvářejí kouř ani hořící kapky. Většina našich výrobků spadá do klasifikace A1, což znamená, že nepřispívají k požáru.